Chcete-li si počíst, jste tu na správném místě!
Byl konec listopadu a v Praze poprvé nasněžilo. Manžel cestou z práce nevyjel kopec, a tak nechal auto na dolním sídlišti. To se často nestává, že by u nás auto zapadlo do sněhu. Když už byla řeč o autě, bavili jsme se s mužem o koupi nového, když to naše už má dost najeto. Zrovna se naskytla příležitost a manžel se na něj jel s kamarádem podívat...
Vyzvedávám synka ze školky, cestou se ještě stavíme na nákup. Z nebe spadne pár kapek, ale to nevadí, to je jak nic. Než nakoupíme, třeba to přejde úplně. V obchodě dávám rychle věci do vozíku. A zároveň vyndávám ty, které se tam záhadně dostaly samy od sebe. No dobře, jedno čokoládové vajíčko tam nechám. Po zaplacení společně přendáme nákup...
Je mi ctí, že jsou mé obrazy vystaveny v krásném místě kavárny Láry Fáry v Náchodě. https://www.facebook.com/kavarnalaryfarynachod Instagram: kavarnalaryfarynachod Kavárna zaměstnává osoby s mentálním postižením a duševním onemocněním, a tak pomáhá, aby se tito lidé mohli snadněji začlenit do společnosti.
O víkendu jsem vařila rajskou omáčku, syn ji má moc rád (ovšem maso mu až tak nejede). Jako příloha byl knedlík. Já vlastně proti knedlíkům nic nemám – sice to není moje oblíbená příloha, ale protože synkovi i manželovi hodně chutnají, dokážu s knedlíkem docela dobře vyjít. Vzpomínám si, že jednou se knedlíku podařilo mě vcelku slušně...
Mám francouzštinu ráda, líbí se mi, jak zní. Vždycky jsem se ji chtěla pořádně naučit. Už je to dost let, co jsem se přihlásila na roční intenzívní kurz francouzštiny. Když jsem si vybírala školu, v úvahu přicházela jazykovka, kterou jsem znala z minula (tehdy jsem tam byla na pomaturitní angličtině a moc mě to bavilo), jenomže já jsem nechtěla vstoupit...
Můj manžel naprosto věří navigaci. Dokonce tak, že ho neznervózní ani cesta, která končí v útrobách nějakého venkovského stavení, ačkoliv máme dojet na parkoviště u Konopiště. Tvrdošíjně se drží instrukcí, takže auto zastavuje na cizím dvorku. Syn se ptá, jestli tohle je ten zámek, na který se jdeme podívat. Nakonec muž kapituluje a navigaci vypíná. O chvíli později už stojíme na velkém...
Není to naše první zubařská návštěva, ale ty minulé nedopadly zrovna moc slavně – synek se sice se mnou posadil do zubařského křesla, ale za nic na světě nechtěl otevřít pusu. Nakonec ho pan zubař mohl prohlédnout jenom díky tomu, že se Pavlík rozeřval na celé kolo a tím pádem pusu ukázkově otevřel. Tentokrát jsem nenechala nic náhodě. Můj syn...
Čtvrtek Bude poledne, zhruba za hodinu nám letí letadlo. Kufr už máme odbavený, prošli jsme kontrolou a teď čekáme, jaké číslo gateu se objeví u našeho letu. Zatím se posadíme do části haly, kde je nejmíň lidí. Po chvíli přichází letištní zřízenec a něco dělá s textilní páskou, kterou se odděluje prostor. Zjišťujeme, že zatímco jsme svačili, stačil přehradit celou šíři naší...
Je sobota ráno a já si kromě baťohu beru ještě plátěnou tašku přes rameno, ve které nesu moučník pro kolegy, povidlový závin. Už jsem ho nakrájela, aby s ním pak bylo míň práce. Jenom musím dávat pozor, aby se moučník nesplácl a povidla nevytekla. Nebude to moc pohodlné cestování, ale co se dá dělat. Navíc jsou výluky, tak...
Normální špunty mi v uších nesedí, místo jakýchkoliv ucpávek jsem tedy vždycky používala sluchátka. Ale doslechla jsem se, že se vyrábějí špunty na míru – padnou přesně do vašeho konkrétního ucha. To mě nadchlo. Ovšem když jsem si na internetu vyhledala, kolik by takové střelecké špunty na míru stály, trochu jsem se zděsila – přes 3.000 korun. A pro fajnšmekry je...
Lenka Vybíralová